Kritika

Porgy and Bess v Teplicích

K dalším vrcholům festivalového programu náležel závěrečný koncert (Dům kultury Teplice– 23. 6.) s programem netradičně souhrnně
věnovaným Georgu Gershwinovi. Úvodem zazněla svou melodicko-rytmickou spontánností stále okouzlující Rapsodie in blue, kde se brilantním
podáním klavírního partu představil Roman Frič. Po směsi Gershwinových melodií od Václava Zahradníka tvořil druhou polovinu koncertu
výběr árií z opery Porgy a Bess. Výborně hrající Severočeskou filharmonii Teplice zde barevně a rytmicky doplňovalo instrumentální jazzové kvarteto vedené kontrabasistou a aranžérem této symbiózy Vítem Fialou. Výrazově přesvědčivou interpretací vokálních partů, citem
pro rytmus a zejména paletou barevných hlasových rejstříků skutečně zaujali sólisté Barbora Řeháčková a Lee Andrew Davison (USA), s jejichž
hlasy impozantně souzněly pasáže jazzové trubky v podání Františka Tomšíčka. Vzhledem k zajímavosti tohoto projektu nutno podotknout,
že jeho iniciátorkou se stala právě B. Řeháčková, a to v duchu odkazu nezapomenutelných mistrů jazzu E. Fitzgeraldové a L. Armstronga. Uvážlivě a přitom se spontánním temperamentem řídil tento večer Alexander Apolín.

http://hudebnirozhledy.scena.cz/fota/2005_08.pdf –  strana 10

Porgy and Bess v Brně

Netradiční abonmá brněnské filharmonie nabídlo tentokráte koncertní verzi Gershwinovy jazzové opery a tuto mimořádnou příležitost jsem si opravdu nemohla nechat ujít.
K navození té správné atmosféry posloužila první polovina programu, kdy vystoupil zpěvák Lee Andrew Davison s jazzovým triem a společně provedli několik známých gospelů a spirituálů. (Svým proslovem v češtině pak připomněl oblíbeného Mirečka z básníků) :)
Musím teda smeknout před výkonem, za který by se nemusel stydět ani Ray Charles. Davison si to vyloženě užíval a zpíval hlavně od srdce, tak jak to má u gospelů být, s melodií se mazlil skoro jako Bobby McFerrin, no prostě paráda. Skoro sem měla chuť zvednout se ze židličky a vykřikovat Thanks, my Lord!, Jesus loves me!! a tak, jak dycky ve filmech černoši dělají v kostele. 😀

Po přestávce už nastoupili filharmonici s jazzovým triem uprostřed a u mikrofonu to rozbalila Barbora Řeháčková-Mindrinu, zpěvačka s krásným, plným hlasem (a dekoltem) a skvělým jazzovým feelingem. Ta se pak střídala s Davisonem a fakt, jedna písnička lepší jak druhá! Kdyby to šlo, tak si i CDčko koupím. No a filharmonici tentokrát vypadali, že je ten jazz i baví, ne jako kdysi, takže nemám co vytknout. Jedna z nejlepších hudebních kultur, na kterých jsem v Brně byla. Kdybych udělovala body nebo ceny, tak dám 10 z 10 zuziků. 😉

http://zuzikovakultura.blogspot.cz/2010/02/porgy-bess-v-brne.html

………….Koncertní výběr z opery Porgy a Bess celý večer nepokryl, tvořil až jeho druhou, samostatnou část. Lee Andrew Davison vyměnil sako a na pódium si přivedl mladou jazzovou divu Barboru Řeháčkovou-Mindrinu. Připojilo se i brněnské filharmonické těleso pod vedením Jakuba Kleckera a trumpetista Václav Týfa, aby společně rozehráli první skladbu It Ain’t Necessarily So. Krom jiných půvabů předvedla Barbora bezchybný zpěv buď v duetech s Davisonem (I Got Plenty O’Nuttin’, Summertime) nebo sólových partech (I Want to Stay Here, My Man’s Gone Now). Oba tak postupně odvyprávěli střípky příběhu o lásce mezi beznohým žebrákem Porgym a dívkou Bess, odehrávajícího se ve dvacátých letech minulého století v Jižní Karolině………….

http://agentura.irossler.cz/jazz/lee_andrew_davison/4479/kultura21-noblesni-lee-andrew-davison-serviroval-spiritualy-i-gershwina-jako-na-stribrnem-podnose

………….Druhá půle večera tedy přinesla samotný výběr deseti písní z pera George Gershwina, pro které si Davison přizval na pódium zpěvačku Barboru Řeháčkovou. K jazzovému triu se připojili brněnští filharmonici pod vedením dirigenta Jakuba Kleckera a vyhledávaný trumpetista Václav Týfa. Klasické těleso vytvořilo s jazzovými profesionály bezchybnou souhru, ve které se (vedle zpěváků) nejvíce prostoru dostalo dvěma sólujícím hráčům – pianistovi Radimu Linhartovi a trumpetistovi Václavu Týfovi.
Barbora pak dostála pověsti vycházející české jazzové hvězdy. Se svým plným a přesně frázujícím hlasem se stala půvabnou partnerkou elegantního Davisona v duetech jako I Got Plenty O’Nuttin’ nebo Summertime. S naprostou jistotou také ovládla sólové party (My Man’s Gone Now, I Want To Stay Here).
Nadšený aplaus v Besedním domě potvrdil, že koncertní verze slavné Gershwinovy opery má schopnost zaujmout svou flexibilitou a pulzujícím nábojem. Zpívané či scatované pasáže protagonistů jsou již v rámci žánru klasikou, která neztrácí na hodnotě, a tak je s nimi možné libovolně nakládat – vybrat například jen některé, různě je poskládat apod. O tom, že i padesát let od prvního uvedení tento systém funguje, svědčí neutuchající obliba většiny z těch nejzařazovanějších, jako je např. slavná ukolébavka Summertime, kterou do svého repertoáru převzali mnozí interpreti populární hudby. Ukolébavka zafungovala znovu i v podání Barbory Řeháčkové a Lee A. Davisona, když si publikum vytleskalo její opakování jako přídavek……………

http://www.hudebnirozhledy.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1251